Silniční půlsezona-1
Zatímco krosová sezona lze brát trochu jako soubor svižných výletů a zatím stačí pro její úspěšné absolvování podnikat více svižnějších výletů, silnice už toho vyžaduje trochu víc. Tedy, jak u koho samozřejmě. A s jakými ambicemi.
Ve vzduchu máme stále estonské MS 2022, což je celkem lákavý cíl. Tak tedy hurá do přípravy. Zimu umíme, kokořínské lesy, bikové švihy na koloběžce, a na konec i cyklotour Na kole dětem. Vždy včas přeřadit - více kvality, méně kilometrů. Sezonu 2021 beru jako přípravnou testovací. Doladit postoj, koloběžku, vyzkoušet nové tréninkové prvky.
Díky kamarádům ladíme postoj pomocí kamery na souběžně jedoucí motorce ve sprintech na 1km. Tréninkové jednotky za cyklistou. S každým tréninkem vznikají nové nápady, zvyšují se cíle.
V rámci tréninku hurá na Rollo ligu do Plzně. Sprinty na 850m a dlouhý závod jsou ideálním testem. Nový formát sprintů tomu nahrává, zazávodíme si všichni a celkem dost. Celkově 8. místo by nakonec také šlo. Všechny starty v témeř totožných časech říkají, že šťáva pořád je, i když ne tedy ta maximální. Druhý den test, zda se dá udržet v první skupině. Jo, 4 kola to šlo. Ve druhé skupině pak přišlo špatné napití a prokuckal jsem se až na konec třetí. Nj, člověk už zapomíná jak pít při závodě. A nejen to. Naopak dobré zjitění je, že mám natrénováno dost na to, že zvládnu se před závodem i rozcvičit a po závodě vyklusat, bez nějakého většího vyčerpání. Obojí výrazně pomáhá výkonu a dříve ne vždy jsem měl po rozcvičení síly ještě závodit :-D
Prázdninové dovolenkování zpestřené pár výjezdy v Itálii místo Rollo ligy v lipníku zakončuji na Petrovických zatáčkách, závodu Českého koloběžkového poháru. 4km dolu, 4k nahoru, to celé 3x. Po startu se tvoří skupinka a ke konci druhého sjezdu si s Romanem Matyášem přišlápneme a vytvoříme náskok, který se daří navyšovat. Ke konci následného stoupání mě zacukají lýtka a tak Roman frčí po otočce do dáli. No, neprosolil jsem a zde je výsledek. Z kopce to ještě nějak plácáním jde, ale do kopce je už potřeba trochu zabrat a to se lýtka vždy ozvou. Do cíle dojíždím těsně před pronásledovateli na 2. místě.
No, po návratu z Itálie jsem se stal hrdým vlastníkem staršího PG (karbonová koloběžka z výroby Pieta Groenevelda), tak to byl i test nastavení na novém stroji, směrem k plánovanému vrcholu sezony - Rollo lize v Letohradu. O rok dříve, i po absolvování krosového zvodu Rallye Sudety, se mi podařilo zajet pěkné umístění a tak se tato technická trať nabízela.
Ještě před Letohradem je tu ale pohárový dvojboj Velká cena Hradce Králové a Koloběžka den na Ladronce. Do Hradce dorazil i Michal Jarůšek, a tak v družném hovoru absolvujeme čas před závodem, při závodě a po závodě. V závodě ho to tedy asi ke konci přestalo bavit a jel si pro bronz, já za ním pro bramboru. Na Ladronce se jela dvě kola a část i do tahavějšího stoupání. Nebylo co vymýšlet a když to šlo, snažil jsem se jet tempo pro setřesení ostatních, kromě jezdců Třista60. Bylo jen otázkou času kdy přitopí a bude hotovo. Před koncem prvního kola přitopili, ale s Láďou Mandelíkem se nám je podařilo opět dojet, nakonec i Jindra Šmíd. V dalším stoupání se to opět nadělilo, a s Láďou (tak nějak po domluvě), jsme si zašpurtovali o bronz.
Letohrad jsme nepodcenili a tak jsme ve vyhlášený termín tréninku poctivě pilovali s Tomášem Pelcem a Vaškem Barákem obávané letohradské zatáčky. Dokonce za mokra. Na sobotní časovku jsem se tak cítil relativně připraven, suchá trať dovolovala rychlejší průjezdy. Mrtvolný stav po dojezdu ze mě opadl po přečtení výsledků, 8.místo by šlo. Nedělní dlouhý závod se krásně natáhl po svižném startu třech nejlepších a tak jsme ve skupince Kulka, Kadlec, Cvalín, Maixner absolvovali větší část závodu, když se následně vzdálil Michal Kulka. Do předposledního kola jsem sice ztratil na zbytek, ale rozestup udržel, v posledním zahodil lahev a jel, co to šlo. Nakonec 6. místo za Martinem Kadlecem.
Další závody už jsem bral jako dojezd sezony a prodání toho, co se podařilo naučit a zajet. Pardubický vinařský půlmaraton je parádní závod a vzhledem k bodům v poháru jsem se na něj opět těšil. S Radkem Maixnerem a Romanem Matyášem jsme několikrát zkoušeli balík rozstrhat, ale takovou výkonnost zase nemáme a spíš jsme si, slovy Honzy Vláška, jen zlámali sirky. Nakonec třetí místo a celkově stříbro v poháru.
Konstantinky jsou velmi svižný závod, což jsem si vyzkoušel loni po krosové sezoně. Tehdy, naplno nebylo dost naplno a byl z toho chvost druhé desítky. Týden mezi Pardubicemi a Konstantinkami však přišla nějaká zimnice nebo co, takže trénink víceméně žádný a očekávání také to tam. Ale mělo být hezky, ubytování zaplacené a tak výlet proč ne. Rozcvičení před sobotním dlouhým závodem jsem přežil, první kolo v první šestce také, pak jsem si odcouval za Láďu Provoda a tam čekal, kdy mi dojde. Překvapivě nedošlo a tak v míru dojel pro 6. místo, když se až za nás propadl z první skupiny jinak vynikající junior Tomáš Sedlář. Následnou těžkou ranní mrtvolnost se podařilo rozhýbat až těsně před startem kriteria, ale celkem to frčelo a první kolo na špici byl docela fajn pocit. Tahat kopec ale dobrý nápad nebyl a tak při dalším zrychlení jsem vypadl. Nakonec jsme se o 5. místo motali s Michalem Provodem a Martinem Kadlecem, který mi dal do zatáčky přednost a bylo vyřešeno, Michal to vyřešil již o fous dřív a tak opět 6. místo.
Celkově tak Rollo liga za 7., v kategorii za 4. Byla to zábava i bolest, chyby i poučení. Po rušení a odsouvání opět na stupátkách a je to dobře.